Chodská 48'- proč, kdy, jak a za kolik

"Závody. V rybařině. Lidi, co sedí u vody a chytají kapry a soutěží v tom vole. Tejden se nemejou, jí chemický sloučeniny a spí v -8 stupních venku. To není normální". 8 z 10 lidí mimo rybařinu reaguje takhle nějak. To, že 90 % lidí nepřijde normální, že si odstěhujeme garsonku k vodě, jsme tam týden a radujeme se z jedný ryby, která vypadá jako malý prase po obrně, jsem si zvykl. Je to ale posunutý o level výš. My v tom soutěžíme, vole. A jeden takový závod jsem začal dělat i já. 

Loni na začátku dubna sedíme na soukromém revíru Březí, ryby neberou, prší. Klasika. Někdo tam najedou ale ze zoufalství vyheknul větu "tady by se daly dělat docela dobrý závody, si myslím". A v tu chvíli se mi v mé velké hlavě zrodil plán. Plán na západočeský IBCC. Zavařil jsem mozkové závity, hodil myšlenky na papír a na konci září tu byl 1. ročník Chodské 48'. Nějak to proběhlo, nějaká spokojenost tam ze strany týmů byla, a tak byl na světě další brácha, 2. ročník. Nevím, proč mě tyhle sebedestruktivní sklony něco pořád organizovat a řídit, ještě nepustily, ale přátelé, držte se, mě to baví. Protože když člověk dělá s debilem, moc chutí do života nemá. Naštěstí se kolem závodů udělala taková parta, že na debila nenarazíme, a to mě ba! Chutě jezdit po závodech nemám, neláká mě to, tak to alespoň umožním ostatním.

Mír a big mammy všem!

Velikonoční odříkání aneb  štěstí se mi lepí na naviják

Zelený čtvrtek, začíná čtyřdenní výprava na svazovou vodu, kterou máme v kapřích válkách. Nikdy jsem tam nechytal, nikdy jsem tam nebyl, nevím, co mě čeká. Zpětně si říkám, že je to dobře. Vědět totiž, do čeho jdu, asi bych raději barvil vejce. A klidně ty svoje. Přijel jsem na místo, kde jsme měli být ubytovaní. Kamarád dostal virózu, takže jsem po cestě zjistil, že minimálně první den a půl mě to čeká samotnýho. Člun s veškerým příslušenstvím připraven, očekávání velká...

To mě ale přešlo. Příjezd do campu byl, řekněme, rozporuplný. Nevěděl jsem, zda jsem teda u cíle nebo v místě zasažené radiací. Dětský camp, prý. Moje první dojmy byly takové, že bych tam neposlal dítě ani za trest. A bude hůř. Po vstřebání prvních dojmů a několika telefonátech kamarádovi, zda je to teda opravdu ono, jsem začal vybalovat. V chatce. Vybalil jsem část věcí, včetně jídla, i v pergole. Lehce rozhozený jsem si sedl na postel a chtěl se zamyslet, jakou taktiku zvolím. Postel měla jiný názor a rošt se propadl. Chatka jde do vedení 1:0. Vylezl jsem už více podrážděný ven, v pergole kočky na stole a pochutnávaly si na mém chlebu. Zabaleném, který s neostýchaly rozbalit. Však v pohodě, jídla máme dost. Chatka zvolila svérázné tempo a je ve  vedení 2:0. Myslel jsem si, že se půjdu uklidnit a proházím si místo deeperem. Zhruba třetím náhozem jsem deeper umístil na maskované lano natažené asi v 5 metrech nad vodou z jednoho břehu na druhý. Přesně uprostřed. Zoufalost nabírala na intenzitě. Nakonec jsem nahodil a šel si užívat místních panoramat. A to je, vážení, vše důležité, co se za 4 dny stalo. Bez záběru. Teda dvě kapří miminka dorazila, ale to nestojí za větu....I to místo jsem si pak vlastně svým způsobem oblíbil a nechtělo se mi domů!

Co je teda šílené, a to myslím bez jakéhokoliv humoru, kolik cizinců, kteří dělají šílený bordel, u vody bylo. Stanová městečka s auty ožralých, východojazyčných obyvatel, kteří na břehu, dle mého nemají co dělat. To s rybařinou nemá nic společného a možná by bylo na místě to nepřehlížet, ale raději systematicky řešit. 

Po velikonočním pondělí, které si moc nepamatuju, mě čekala ještě jedna krátká výpravička na soukromák Březí, kde na konci dubna proběhnou závody. Pár krásných ryb se mi za tři dny podařilo, počasí taky relativně spolupracovalo, takže chuť jsem si poupravil. 

Do již zmíněných závodů se už zřejmě nedostanu k vodě na více jak den, takže report přijde až po závodech a týden po nich nás čeká co? Týden po nich nás čeká Labe, soudruzi. Takže?

Mír a big mammy všem!

Nefunkční teorie aneb hodně jsem přemýšlel

Po pár dnech jsem se vrátil na revír, který je pro mě něčím výjimečný. Kromě toho, že je to blízko bydliště a má lenost balení věcí má žně, je to taky revír, kam smí pouze někteří rybáři. Víc se o tom nechci zmiňovat. Na vodu je i tak vyvíjený velký tlak, který si ale nemyslím, že by rybám vadil. Narozdíl teda ode mě a od mých kamarádů, protože to tam občas vypadá jako na gerontologický exkurzi. Nic proti důchodcům a starším lidem, kteří se chovají normálně samozřejmě, jste v pohodě týpci. Mír s vámi. Ale tady máte největší zastoupení u vody. 

Hodně jsem před výpravou počítal a došel jsem k názoru, že mnou zvolené místo bude fungovat. HOFFno. Nefugovalo. První den se mi tam půl hodiny před večerkou oběsil desátník, kterému bylo zřejmě líto, že tam usínám v křesle a moje teorie nefunguje. Díky kámo, dal jsi mi falešný naděje, protože na dalších 40 hodin jsem měl půst. Až když kluci odjeli, tak mi zbývalo 24 hodin na to, vytáhnout nějakou rybu. Vsadil jsem všechno na jednu kouli. Ne teda tu svojí, ale na jahodovou. A jahoda funguje. Teda ještě jsem vsadil na jednu věc. Jeden prut jsem nahodil s montáží na jiné místo, samozřejmě dál od hráze na volnou vodu. A světe div se. Následovala řečnická otázka "proč všichni kapři stojí ve tvé frontě? To ne já, to moje jahoda." Prostě to začalo chodit a během hodiny a půl jsem měl 4 kaprály na podložce a z toho jeden měl přes 12 kg. Fajný borec to byl, a tak jsem si ho nedal k večeři, popřál mu do života hodně nervů s takovýma rybářema, jako jsem já a šel zpět. 

Po 4 dnech jsem učinil nejvíc nejhorší věc na rybaření, která existuje, což je úklid. Ovládl jsem se a bivak s věcma nezapálil, jelikož na paměti mám, kolik za to všechno peněz dám. A ledvinu si šetřím na zlatou rybku.

Mír a big mammy všem!