JAK JSEM SKORO PŘIŠEL O POVOLENKU ANEB LENOST NADE VŠE

Série kratších vycházek na dvě, tři noci je takovou mojí, co do zastoupení vycházek, nejčastější. Po bahenním welness v půlce února byly moje věci relativně vyschlé, usušené a čisté. V rámci možností. Se zavřenýma očima. Oběma. Chuť po nějaké lepší rybě byla silnější než můj rozum, a tak jsem, ostatně jako pokaždé, zase něco posr@l.  Nevyzkoušel jsem po zimě vařič a nakoupil si samé dobroty, samozřejmě určené k vaření. Plynová bomba s topením, kterou jsem měl v plánu měnit za vařič, mi vyhlásila válku. Nejen, že nefungoval vařič a plyn utíkal všude, jen ne tam, kam měl, ale ono už toho plynu bylo poskromnu. Takže vařič, topení a plynová bomba vs já 1:0. Hned jsem věděl, že to bude trochu Survivor a nutrie se mi zrovna úplně jíst nechtělo. No, k samotným rybám.

Pro letošní sezónu mám 4-5 nástrah, které chci točit a měnit podle zkušeností, které s nimi na daných revírech mám.  První den a půl pro mě překvapivě fungovala nástraha, které jsem dával menší naděje a přišel na ní první letošní lepší kapr. Začal jsem mu říkat Boris, protože je to lysec, který je pravidelně třetím rokem chytaný a s kamarádem Lukášem jsme mohli porovnat jeho fotky s tou mojí aktuální. Tak třeba se Boris letos ještě ukáže a třeba i na lepší váze, než bylo jeho aktuálních necelých 10 kg. Další den a půl byl v podobném stylu, akorát na druhým prutu a na nástraze, které jsem věřil a kterou už nějaký pátek používám a funguje mi. Tam přišli další dva páni na vážení, jeden polední přes 11 kg, krásně stavěný šupík, který je mj. na fotce u tohoto příběhu. V podvečer při soumraku přišel další desátník, dlouhý a nižší, spíše říční kaprál. 

Na konec února fajn ryby. Počasí a příroda jsou dost napřed, tipnul bych si možná tak o měsíc. Kousnul mě pavouk, což pro mě, jakožto "milovníka" těchto chlupatých, tichých a nenápadných vrahů je výstřel z komfortní zóny snad víc, než kdyby mi vegetarián snědl kachnu k obědu....

Suma sumárum několik kapříků do 45/50 cm, několik n@sraných důchodců, kteří mě a další jiné ortodoxní kapraře nesnáší a brali by pro nás minimálně provaz, 3 pěkné ryby, 2 hodiny hezkého počasí a dva dny déšť. Standard.

A ty papíry skoro v čistírně? Blbě jsem zaparkoval, byl jsem poučen o  parkování se zápisem do papírů a důrazně upozorněn, že za tohle by taky jiní příslušníci RS mohli brát notičky. Nejsem konfliktní a pán měl pravdu, byť to bylo trochu přitažené za vlasy, takže jsem nikomu neublížil a nakonec jsme si s pánem moc hezky popovídali. 

Za týden se vracím a doufám, že se proutky budou ohýbat. Teda pokud mi to zdraví a skoro ukousnutá noha od pavouka, dovolí.

Mír a big mammy všem!

PRVNÍ KRÁTKÁ VÝPRAVA V ROCE 2024 NEBO BAHENNÍ WELNESS?

Je první polovina února, normální lidi jezdí na lyže nebo na zimní procházky do zasněžené přírody. Já ne. Vlastně od prvního delšího mrazu, kdy stojáky zamrzly (stoják = stojatá voda, ne mužská erekce, ty prase!), jsem doufal, že to brzy rozmrzne, protože chytání na řekách nepatří mezi mé oblíbené. Krásné počasí vládlo mezi vánočními svátky, jenže to já jsem byl mimo hru, lebo covid. Trvalo téměř měsíc, než se sesynchronizovalo počasí a náš čas s Lukášem odjet na ryby. O to víc, když jsme od nového roku v tzv. Kapřích válkách. Není třeba podrobného popisu, prostě soutěž, kdo na pěti revírech zkompletuje na každým z nich 10kg+. 

Samotná fotka ukazuje, že to byly krásné tři dny u vody. Počasí s námi taky hrálo válku, protože co jiného může trumfnout déšť? Bláto s deštěm. Takže ano, při rozbalování pršelo, všechno mokrý. Celé dva dny prakticky nic, pak jde člověk balit a začne co? Začne pršet, soudruzi. Jak u mě bývá zvykem, občas něco zapomenu. Tentokrát jsem toho zapomněl víc, bo mám v hlavě po zimě relativně n@sráno. A jedna z věcí byly boty. Ano, boty vážení, vyrazil jsem v hadrových teniskách, v únoru a do sr@ček, které vidíte na fotce. RIP moje boty a chudák popelnice. Místo po nás vypadalo, že ho napadlo stádo divokých prasat.

Ale abych se dostal k samotné rybě. Záběrů bylo mnoho, na to, že je únor. Kvalita, ale bohužel, nepředčila kvantitu, a pokud nechci vyhrát titul dřeváka roku, budu se na revír pro toho desátníka muset vrátit.  V týdnu po devatenáctém únoru se možná zase dostanu k vodě na 2,3 dny, na místní svazovou kousek od Klatov. Takže příště budeme chytřejší drahoušku. Bavte se rybama!

AKCE VÁNOČNÍ KAPR

Taky si říkáte, jak by bylo super chytit vánočního kapra? Teda v případě, že na Vánoce jíte rybu. Tak já si to říkám každý rok a každý rok to dopadne stejně. Kapr je koupený. Ačkoliv výprava, dokonce i přes noc, se mi podařila i v prosinci, tak těsně před Vánoci už jsem se k vodě nedostal. Klasicky. Oproti loňskému roku, kdy jsem se k vodě dva dny před Vánoci dostal, ale místo kapra jsem chytil záda z toho sezení v zimě. Win.

LABE - PODZIM 2023 

Sedmidenní výprava do neznáma. S kamarády Lukášem a Honzou jsme vyrazili na Labe, respektive na jednu jeho část. Místo záměrně nebudu uvádět. Zavážení, lov z odhozu, bivaky. Mně osobně, jelikož zavážení nemám ještě dostatečně v krvi, to po pár dnech „přestalo bavit“ (čti byl jsem línej dělat něco navíc), a tak jsem si bojku přesunul na odhoz. Taktiku jsem změnil hned třetí den a ládoval jsem tam jen jednu příchuť. Jeden návazec 2 x 24 mm, druhý jednu dvacetčtyřku a oboje dál od háčku. Porušil jsem asi všechny rybářský pravidla, který předurčují chytit velkou rybu a dosavadní osobák byl na světě. Nasr@ný jsem to po prsa ve vodě nahodil kamsi do tmy. Do člunu se mi nechtělo, pominu-li svou lenost, i vzhledem k mé nešikovnosti, kdy jsem si hned první den namočil světlo na bojce a po setmění jsem se mohl maximálně tak kochat. Kaprál 22,9 kg a 116 cm byl na břehu po chvíli a ačkoliv mi zamotal všechno, co jsem na břehu měl, radost se dostavila. Za celou výpravu se nám povedlo dohromady vytáhnout několik pěkných kaprů od 10 do 16 kg a jeden již zmíněný pašík.

SOUKROMÉ REVÍRY A JEJICH (NE)VÝHODY

Teď trochu z vážnějšího soudku a bez humoru na klávesnici. Záměrně zde nenajdete více článků z výprav v roce 2023. Jednak určitě nechci a nebudu psát o každém uprdnutí si u vody, druhak to chci střídat s články, řekněme edukativními (návazce, krmení, velikost nástrah atd..) a do třetice a to je i důvod, proč zde není více výprav v první polovině loňského roku - soukromé revíry. Každý na to má jiný názor, který se hodně liší. Já za sebe nemůžu posuzovat soukromé rybářské revíry z celé republiky, nýbrž jen na krajské úrovni. Když jsem s kaprařinou, jako takovou, začínal, viděl jsem soukromé revíry jako jistotu záběru, jistotu větší ryby (další diskuze by mohla být na téma co je větší ryba) a vlastně jistotu toho, že „si zachytám“. Ne, že bych se považoval za nějakého kaprařského matadora, to rozhodně ne, ale čím více pronikám do tajů této rybářské disciplíny, tím více mám pocit, že to je úplně jinak. Je určitě super, že přijedete na předem domluvené místo, vyložíte si věci, odjedete zaparkovat, nebo naopak někde si necháte auto za lovným místem. Já osobně mám tedy raději, když auto na břehu není. Ale to je asi tak podle mě všechno, co já jako výhodu na soukromém revíru vidím. Musím se ale přiznat, že jeden „soukromák“ jsem si oblíbil na tolik, že ho každý rok navštívím vícekrát. Tím je Březí za Domažlicemi, krásné prostředí, okolí....

Mnoho návštěv soukromých revírů v první polovině loňského roku mě donutilo zapřemýšlet nad tím, zda je to to, co chci. A já to vlastně nechci a jsem rád, že mě to donutilo začít přemýšlet o celé rybařině trochu jinak. Tím spíše s celosvazovou povolenkou, protože ekonomicky je to taky dost náročné jezdit z jednoho soukromáku na druhý.